Fado, vysvětleno
Fado v Lisabonu pro ty, kdo ho zažijí poprvé
Co je fado, odkud pochází, co dělají kytary a hlasy a jak ho poslouchat při své první noci v Lisabonu.
Rezervovat místo na fado ↗Rychlá odpověď
Fado je lisabonská městská píseň: zpěvák, obvykle doprovázený dvanáctistrunnou portugalskou kytarou a akustickou kytarou, předvádí písně touhy, osudu a městského života. UNESCO jej v roce 2011 zapsalo jako nehmotné dědictví. Nemusíte rozumět portugalštině. Posaďte se, během zpěvu naslouchejte v tichu a na konci zatleskejte. Krátké divadelní představení je snadný způsob, jak strávit první večer.
Co je fado
UNESCO popisuje fado jako žánr hudby a poezie, který praktikuje mnoho komunit v Lisabonu. Obvykle vystupuje sólový zpěvák nebo zpěvačka, tradičně za doprovodu portugalské kytary a drátěné akustické kytary. Výsledek nezní vůbec jako popový koncert. Je pomalejší, intimnější a teatrálnější, postavený na hlase a slovech. Očekávejte melancholii, ale webové stránky samotné show zmiňují také hrdost a naději, takže nálada je bohatší, než slovo smutný naznačuje. UNESCO dodává, že profesionálové ji zpívají na koncertních pódiích a v malých fado domech, zatímco amatéři ji zpívají v sousedských spolcích, a proto působí zároveň uhlazeně i místně.
Slovo a nálada
Učenci spojují slovo fado s latinským fatum, tedy osudem, a mnoho písní si pohrává s napětím mezi předurčením a neštěstím. Náladu často vystihuje saudade, portugalské slovo pro touhu po něčem nepřítomném – ať už po člověku, místě, nebo čase. Lisabonský autor Lonely Planet popisuje posluchače, kteří visí na každém akordu a cítí touhu a ztrátu, i když textům nerozumí. V prostředí fada se stále dokola objevuje několik slov.
- Fadista: zpěvák fada
- Stesk: touha po něčem nepřítomném
- Portugalská kytara: dvanáctistrunná portugalská kytara
- Viola: akustická kytara s kovovými strunami
- Casa de fado: licencovaná restaurace, která spojuje večeři a fado
Zrozené v ulicích Lisabonu
Fado lze vysledovat do 20. let 19. století v Lisabonu, ačkoli jeho kořeny jsou pravděpodobně starší, a historici jako Rui Vieira Nery varují, že rané záznamy jsou z velké části ústní. Lonely Planet klade jeho zrod do hospodských čtvrtí Mourarie, mezi námořníky, rolníky a další pracující lidi, kteří zpívali improvizované písně. UNESCO jej nazývá portugalskou multikulturní syntézou afro-brazilských tanečních písní, místního zpěvu a tance, country hudby přinesené do Lisabonu lidmi přicházejícími z provincií a městských písňových stylů raných let 19. století. Samostatný historický průvodce níže sleduje tento příběh do dvacátého století a ukazuje, jak se pouliční píseň stala národním symbolem během pouhých několika generací.
Přečtěte si dále: Kde fado vzniklo: Mouraria a Alfama
Hlasy a kytary
Charakteristickým zvukem je portugalská kytara, kterou UNESCO popisuje jako dvanáctistrunný nástroj hruškovitého tvaru, jenž se vyskytuje výhradně v Portugalsku. Vedle ní se na doprovodu podílí drátěnými strunami osazená akustická kytara zvaná viola. V posledních desetiletích přibyla i uskupení s dvojicí portugalských kytar, kytarou a basou. Zpěvák, zvaný fadista, sedí uprostřed toho všeho a formuje každou frázi. Sledujte kytaristy stejně pozorně jako zpěváka: v dobrém fadu nástroje hlasu odpovídají stejně jako ho podpírají.
Přečtěte si dále: Portugalská kytara, vysvětleno
Jak poslouchat
Fado není hudba do pozadí. Lonely Planet radí publiku, aby během hudby zůstalo zticha: jakmile se ztlumí světla a rozezní se kytary, očekává se ticho a v podniku s večeří se obsluha kvůli písním zastaví. Nemluvte, nepoužívejte blesk a telefon mějte schovaný. Potlesk přichází na konci písně. Na některých představeních se hosté přidávají k částem písně a účinkující to dají jasně najevo. Berte ticho jako součást hudby: je to způsob, jakým se publikum účastní. Pokud přicházíte zvědaví, a ne jako znalci, je to přesně ten správný postoj.
Potřebujete portugalštinu?
Ne. Mnozí v sále neporozumí každému slovu a na domovské stránce Museu do Fado stojí citát připisovaný Amálii Rodrigues, že fado se má cítit, ne chápat nebo vysvětlovat. Krátké představení s obrazy města na plátně, jako v Chiadu, dává posluchači, který fado zažívá poprvé, nitku, po níž se dá jít. Pokud chcete texty později, vyhledejte překlad písně, která se vám líbila. Mnozí posluchači zjišťují, že čtení slov zpětně mění to, jak píseň zní při druhém poslechu, což je dobrý důvod si poznamenat, co jste slyšeli.
Lisabonské fado a coimberské fado
Fado, které uslyšíte v Lisabonu, má svého bratrance v Coimbře. Wikipedie popisuje coimberské fado jako spjaté s univerzitou a se středověkou trubadúrskou tradicí. Zpívají je výhradně muži v akademickém oděvu, často v noci na náměstích a ve starých budovách, a jeho kytara se od lisabonské liší laděním i konstrukcí. Oba styly sdílejí jméno a rodinu nástrojů, ale ne atmosféru. Při první noci v hlavním městě uslyšíte ten lisabonský druh a krátké lisabonské představení je rozumným místem, kde se s ním seznámit.
Identita, cenzura a současnost
UNESCO poznamenává, že šíření fada prostřednictvím emigrace a okruhu world music posílilo jeho obraz jako symbolu portugalské identity. Autor Lonely Planet připomíná, že cenzura po převratu v roce 1926 zbavila fado jeho improvizovaného charakteru a že Fátima, fotbal a fado byly státem schválené zdroje kultury. Fado nikdy nevyšlo z módy a v 90. letech je oživila nová generace. Mísia, Ana Moura a Mariza je přenesly do zahraničí a Carlos do Carmo v roce 2014 obdržel cenu Latin Grammy za celoživotní přínos.
Komu naslouchat především
Začněte u Amálie Rodrigues, zpěvačky zvané královna fada, která pro jeho šíření do zahraničí udělala víc než kdokoli jiný. Lonely Planet doporučuje její písně jako výchozí bod. Mezi pozdějšími zpěváky uvádí Wikipedia Alfreda Marceneira, Carlose do Carmo, Anu Mouru, Antónia Zambuja, Camanéa a Marizu, Lonely Planet pak přidává Carminho. Pro starší nahrávky provozuje Museu do Fado online archiv tisíců nahrávek pořízených od počátku 20. století, v němž můžete listovat podle zpěváka nebo podle písně.
Přečtěte si dále: Amália Rodrigues: královna fada
Pro koho to není
Kdo hledá taneční parket, společné zpívání nebo živý večer s tapas, bude fado vnímat jako příliš strnulé. Tato forma si žádá pozornost a jistou ochotu usednout se smutkem, a proto se nehodí pro hlučnou skupinu ani pro batole, které nevydrží mlčet. Fado navíc není flamenco: netančí se a vede ho kytara, nikoli nohy. Kdo má rád intenzivní, emotivní zpěv, toho fado odmění, a krátké představení dělá z prvního poslechu nízkorizikovou záležitost.
Vaše první noc v Chiadu
Krátké divadelní představení vsedě je jemným způsobem, jak začít. Fado in Chiado trvá přibližně 50 minut, účinkují zpěváci, portugalská kytara a akustická kytara a během písní se promítají snímky lisabonských pamětihodností. Termín a možnost sezení si můžete zarezervovat přes GetYourGuide a zdarma zrušit až 24 hodin předem. Poté jsou náměstí, kavárny a divadla Chiada hned za dveřmi, takže se padesát minut vklíní do širšího večera, aniž by ho pohltilo. Vyberte datum v kalendáři a potvrzení si ponechte kvůli času začátku.
Přečtěte si dále: Fado in Chiado: co si rezervovat
Často kladené otázky
Co znamená fado?
Slovo souvisí s latinským fatum, tedy osud. Označuje lisabonskou písňovou tradici hudby a poezie a mnohé písně se obracejí k osudu, touze a ztrátě. UNESCO zapsalo fado v roce 2011.
Je fado vždy smutné?
Často ano, ale nejen. Wikipedia popisuje jeho truchlivý ráz volně vystižený saudade a web Fado in Chiado uvádí, že fado spojuje saudade, portugalskou hrdost, naději a konformismus.
Musím mlčet?
Ano, během písní. Ticho je ústřední zdvořilostí fada. Potlesk patří na konec každé písně a fotografování s bleskem není vítáno ve většině sálů, včetně Fado in Chiado.
Jak dlouho trvá fado show?
Liší se to. Představení v divadle v Chiadu trvá přibližně 50 minut, zatímco večeřadla s fadem zaberou téměř celý večer a písně zní mezi jednotlivými chody. Délku toho svého si ověřte na rezervační stránce.
Kde mohu slyšet fado kromě Chiada?
Lisabon má fado domy, taverny, koncertní sály a Museu do Fado v Alfamě. Podle UNESCO zpívají amatéři také v sousedských spolcích. Večeře v casa de fado je hlavní alternativou ke krátkému divadelnímu představení.
Zdroje